Severská kombinace

Závody na programu EYOWF 2011

Severská kombinace se právem nazývá královskou disciplínou klasického (severského) lyžování a je dosud výhradně mužským sportem. Závodníci musejí skloubit dynamickou sílu, rychlost a soustředěnost potřebnou pro skok na lyžích s vytrvalostí a technikou nezbytnou pro běh na lyžích.

 

Kořeny severské kombinace, česky nazývané také závod sdružený, pocházejí - tak jako v případě ostatních klasických disciplín - z Norska. Severská kombinace byla zařazena již na první Zimní olympijské hry v roce 1924 v Chamonix a od té doby nechybí na programu žádných olympijských her.

 

Severská kombinace prodělala postupný vývoj svých dílčích disciplín - skoku a běhu na lyžích - a prošla také velkým posunem v oblasti sportovního vybavení a techniky. Princip závodů však zůstával po dlouhá léta stejný: po skoku následoval běh na lyžích. Od 90. let dvacátého století nastaly v severské kombinaci obrovské změny. Ve snaze zatraktivnit tento sport vznikly nové typy závodů – s hromadným startem, týmový sprint či tzv. hurricane sprint.

 

 

Jedním z převratných kroků v historii severské kombinace bylo - kromě změny techniky běhu z klasické na volnou - také zavedení tzv. Gundersenovy metody v roce 1985. Pomocí této metody se přepočtou body ze skoku na vteřiny a vítěz skoku vyráží do běžecké části jako první, následován s vypočtenými časovými odstupy ostatními členy startovního pole. Běžecká část severské kombinace je tak díky tomu divácky velmi zajímavá a přehledná, neboť vítězí závodník, který přiběhne do cíle jako první.

U tohoto typu závodu se nejprve konají dvě soutěžní kola ve skoku na lyžích. Body ze skoku se přepočítají na vteřiny a vítěz skoků vyráží jako první na běžecký okruh v délce 15 km, ostatní závodníci vyráží za ním s vypočtenou časovou ztrátou.

Při mezinárodních závodech se od roku 2008 při tomto typu závodu skáče pouze jeden soutěžní skok a závod v běhu na lyžích se koná na trati 10 km. Ve snaze předejít riziku zrušení závodu ve skoku vlivem nepřízně počasí se den před vlastním závodem koná tzv. provisional competition round (PCR) - závod ve skoku na lyžích, jehož výsledky může soutěžní výbor použít v případě, že v průběhu vlastního soutěžního dne dojde ke zrušení závodu ve skoku vlivem počasí.

Sprint je založen na stejném principu jako individuální závod, skáče se však pouze jedno soutěžní kolo a běžecká část je dlouhá jen 7,5 km.

Hurricane sprint je nový typ závodů založený také na Gundersenově metodě přepočítávání skokanských bodů s tím rozdílem, že body převedené na vteřiny jsou následně ještě přepočteny na metry (1 vteřina = 6 metrů). Běžecká část startuje pro celé startovní pole najednou, poslední závodník ze skoku běží nejdelší vzdálenost, danou právě ztrátou ze skoku. Vítězem je první závodník v cíli.

Mass start je zcela nový typ závodu, jehož premiéra na velkých závodech byla na MS v Liberci v roce 2009. Základním principem je výměna disciplín - závodníci začínají během na lyžích s hromadným startem a teprve potom nastupují do skokanské části.

Družstvo se skládá ze 4 závodníků. Každý skáče dvě soutěžní kola, poté následuje běžecká část. U týmu se ve skoku sčítají bodová hodnocení všech 4 členů, body jsou opět přepočteny na vteřiny a s danou ztrátou pak vyráží členové družstva štafetovým způsobem na 4 x 5 km.

O AREÁLECH - SPORTOVNÍ AREÁL VESEC, SKOKANSKÝ AREÁL JEŠTĚD

Sportovní areál Vesec

Byl dokončen v roce 2008. Leží na jižním okraji města Liberce v nadmořské výšce 410 – 460 metrů nad mořem. Areál byl vybudován v souvislosti s FIS mistrovstvím světa v klasickém lyžování 2009. V mimozávodním období ho však může využívat také veřejnost. V létě areál slouží vyznavačům horských kol, inline bruslení a atletům.

V areálu je stadion, na kterém začínají a končí všechny okruhy. Vedle něj vyrostla budova pro technické a organizační zázemí jednotlivých závodů. Okolím stadionu vede systém tratí, jejichž kombinacemi lze dosáhnout různé délky podle požadavku a typů závodů. Všechny tratě jsou homologovány Mezinárodní lyžařskou federací.

Areál je současně vybaven také nejmodernějším zasněžovacím systémem.

Skokanské můstky – HS134 (dříve K120) a HS100 (K-90) se nacházejí na severní straně Ještědského hřebene v nadmořské výšce od 653 (dojezd) do 788 metrů nad mořem (nájezd).

Pro závody EYOWF 2011 bude využit menší můstek, který má přírodní nájezd. Chlazená nájezdová stopa zajistí regulérnost všem závodníkům.

Po rekonstrukci v roce 2008 vyrostla vedle dojezdu administrativní multifunkční budova se šesti podlažími. Odtud bude zajišťován kompletní průběh skokanských soutěží. Budova je zapuštěná do svahu, takže z dojezdové strany jsou vidět pouze dvě patra, proto nijak neční nad můstky ani tribunami. Na střeše je umístěna výsledková tabule (scoreboard) pro diváky a skokany. Na úrovni dojezdu je vybetonovaná plocha o velikosti 10 x 30 metrů, kde vznikne zázemí pro závodníky.

Zmodernizovaná věž rozhodčích v současné době splňuje nejpřísnější kritéria Mezinárodní lyžařské federace. Pětipodlažní budova slouží jako zázemí vedení závodu, jury, rozhodčím stylu, závodní kanceláři a výpočetní technice s technickým zázemím. Odtud bude zajišťován kompletní průběh skokanských soutěží.

Můstky jsou osvětleny intenzitou 1 000 luxů, proto se zde závody mohou konat  ve večerních hodinách. 

Areál disponuje pevnou tribunou pro diváky. Ta stojí na západní straně a pojme přes 8 000 diváků. Samozřejmostí je tribuna trenérů, ohřívárna, lanovka pro závodníky (nástupní stanice je zhruba 20 metrů od jejich zázemí), 20 kabin sloužících jako zázemí sportovců i technika pro umělé zasněžování.

Celý areál je přístupný po komunikacích, které jsou udržované i v zimě.

Každoroční tuzemské závody ve skoku na lyžích