Snowboarding

Závody na programu EYOWF 2011 

O SPORTU

Snowboarding je moderní zimní sport, jehož počátky lze vystopovat v 70. letech dvacátého století v severní Americe. Sport vznikl v podstatě přenesením vodního prkna na sníh. Z toho byl také odvozen původní název sportu snurfing (složenina slov sníh a surf). Součástí snurfu byl provaz, který napomáhal v ovládání směru.

 

V roce 1979 se konalo v americkém státě Michigan první mistrovství světa ve snurfingu, jehož se účastnil také Jake Burton na vylepšeném prkně vlastního designu s pevným uchycením boty. To byl jeden z klíčových momentů pro přejmenování disciplíny na snowboarding a pro rozvoj odlišného typu vybavení. Od 90. let minulého století se stal snowboarding stylovou záležitostí s masivním rozvojem zejména mezi příslušníky mladší generace. V roce 1994 vznikla Mezinárodní snowboardová asociace.

 

Počáteční situace nebyla pro snowboarding právě příznivá, na mnoha sjezdovkách byla totiž jízda na sněžném prkně zakázána. V současnosti však naopak většina velkých středisek láká snowboardisty na své svahy nabídkou speciálních snowparků s U rampou, nabídkou skoků různé obtížnosti či snowboardcrossovou tratí. V roce 1998 se v japonském Naganu stal snowboarding novým olympijským sportem.

 

Bouřlivý rozvoj snowboardingu však v 90. letech provázel také silný diplomatický rozkol. Mezinárodní snowboardová federace začala úzce spolupracovat s Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), stala se její součástí, stejně jako národní snowboardové organizace vstoupily pod křídla národních lyžařských svazů. Tuto institucionalizaci nesla nelibě velká část závodníků i činovníků vyznávajících především freestylové discipliny a vytvořila si vlastní sdružení – Světovou snowboardovou federaci. V České republice vznikla současně Asociace českého snowboardingu. Snowboardingové hnutí tak bylo rozpolceno na dvě poloviny.

 

 

 

Dvojvládí trvalo zhruba dvanáct let. V období kolem roku 2005 však v důsledku silného tlaku výrobců, sponzorů, mezinárodních i národních institucí dochází k postupnému sbližování obou organizací a v mnoha státech už dokonce vznikly jednotné svazy, nebo – tak jako v případě České republiky – došlo k vymezení jejich rolí. Instituce pod hlavičkou FIS se zaměřují zejména na pořádání vrcholných soutěží a reprezentaci, zatímco jejich samostatní partneři se zabývají rozvojem snowparků, rozšiřováním základny, školením rozhodčích a rozvojem freestylových neolympijských disciplin, jako jsou slopestyle či big air.

 

Disciplíny snowboardingu se dělí na tzv. alpské, kde se hodnotí rychlost jízdy a používá se tvz. tvrdé vázání, a na freestylové disciplíny s použitím měkkého vázání, kde se hodnotí zejména technika prováděných triků.    

Slope style je freeridová disciplína, u které záleží na technice a provedení triků. Závodníci jednotlivě překonávají trať, na které je čekají skoky a překážky, k nimž přidávají vlastní triky. Pět rozhodčích hodnotí složitost a preciznost provedených skoků a triků body 0 až 10.  Hlavní rozhodčí kontroluje a upravuje bodové hodnocení jednotlivých rozhodčí, které se sčítá. Cílem závodníka je předvést co nejvíce nejtěžších triků s dokonalým technickým provedením. Body ztrácí závodník nejen horším provedením triků, ale i v případě pádu nebo zastavení. V průběhu skoků se závodníci dostávají až do několikametrových výšek. Jedním z formátu, které se používají pro tyto závody, je např. tento: závod se skládá ze dvou kvalifikací, lepší výsledek se závodníkovi počítá pro postup do finále, jehož se účastní 15 nejlepších jezdců. Finále se také jede dvoukolově a účastníkům se pro celkové pořadí počítá lepší z obou kol.

U paralelního slalomu jsou postaveny dvě identické dráhy vedle sebe (červená a modrá). Závodníci zdolávají trať a musí, stejně jako u klasického slalomu, projíždět bránami postavenými z tyčí. Nejpoužívanějším formátem pro paralelní závody je tento: závod začíná kvalifikací, kdy do druhého kola kvalifikace postupuje 16 nejrychlejších snowboardistů z každé dráhy. Ve druhém kvalifikačním kole se utká 32 nejlepších závodníků z prvního kola, navíc druhé kolo absolvují na druhé dráze, než jeli kolo první. Do finále postupuje 16 snowboardistů s nejrychlejším součtem obou kvalifikačních časů. Startují společně ve dvojicích, každý z páru absolvuje červenou i modrou dráhu. Závodník s rychlejším součtem časů postupuje do dalšího kola. Vítězem je závodník, který v závěrečné "dvoujízdě" měl rychlejší součet časů než jeho soupeř.  

O AREÁLU - SNOW PARK REJDICE

Snowboardové závody budou na programu v nejvzdálenějším středisku od Liberce - ve Snow parku Rejdice.

Rejdice jsou v současné době jedním z nejvyhledávanějších zimních středisek snowboardistů. Samotný areál se nachází východně od města Liberec ve vzdálenosti přibližně 30 kilometrů, které se podle počasí dají autem zvládnout za 60 až 80 minut.

 Areál je obsluhován jednou sedačkovou lanovkou s přepravní kapacitou 950 osob/hod., jedním vlekem a jedním dětským vlekem, který využívá lyžařská škola. Délka sjezdových tratí, uměle zasněžovaných, dosahuje necelý jeden kilometr.

Skiareál Rejdice je sice malé středisko, ale velice moderní. Využívá například bezdotykový odbavovací systém. Horská služba sídlí přímo v areálu u horní stanice lanové dráhy.

V areálu jsou dále k dispozici tři stravovací zařízení i stejný počet parkovišť, přičemž jedno - s kapacitou 180 osobních automobilů a 6 autobusů - leží přímo v těsné blízkosti areálu. Další dvě se rozprostírají ve vzdálenosti zhruba 300 metrů a pojmou více než 100 osobních vozů.

Snow park nabízí trať pro snowboardcross a další překážky, přičemž nejzajímavější je big air, jeden z největších v České republice, o výšce deseti metrů.