Eva Samková se letos stala jednou z mladých Tváří EYOWF 2011. Sedmnáctiletá rodačka z Vrchlabí a studentka zdejšího gymnázia udělala v minulých dnech svému talentu, českému snowboardingu i zimnímu festivalu obrovskou reklamu. U jezera Wanaka na Novém Zélandu získala zlatou medaili na juniorském mistrovství světa ve snowboardcrossu! A zde jsou její bezprostřední reakce...
Jaká byla oslava zlatého triumfu? Čím jste si připila, když je vám teprve sedmnáct?
No, chtěli jsme úspěch oslavit, ale byl to hrozně dlouhý den, a tak jsme dřív usnuli, než něco začalo:) Ale slavit ještě budu určitě na Bali, kam se chystám skoro na celé září. Titul oslavím surfingem s trenérem a Kačkou Chourovou - a po příjezdu domů asi i s rodinou.
S jakými ambicemi jste vlastně na mistrovství světa odjížděla?
S trenéry jsme si říkali, že bychom rádi skončili alespoň mezi prvními čtyřmi, ale v našem sportu se toho může hodně stát - a je to i o štěstí. Ve skrytu duše jsem si říkala že by bylo super vyhrát, ale člověk nikdy neví.
Co vás napadlo po dojezdu finálové jízdy první moment v cíli?
Vůbec nic jsem nechápala. Poté, co jsem předjela vedoucí Američanku Faye Guliniovou, jsem se jen modlila, aby mě na rovince nepředstihla. A pak už jsem si jen pořád opakovala: jo, jo, jo! A taky jsem hlásila trenérovi do vysílačky, že jsem závod vyhrála:)
Jaká byla trať a jakou taktiku trenéři stanovili?
Podle trenérů to byla nejtěžší trať v historii juniorských šampionátů, ale na druhou stranu byla moc pěkně upravená, rychlá a celkem i technická. Taktiku jsme vlastně ani žádnou neměli. Snad jen v kvalifikaci jet na čistotu klopené zatáčky a nedělat zbytečně moc brzd, v prvních dvou rozjížďkách se držet na prvním a druhém místě a ve finále samozřejmě útočit na zlato:)
Popište průběh dramatické finálové jízdy, kterou jste rozhodla až v samotném závěru.
Moc se mi nepovedl start, a tak jsme se na začátku se soupeřkami jemně strkaly, ale nakonec jsem se zařadila na druhé místo za Guliniovou. Celou dobu jsem se držela těsně za ní, až udělala chybu v poslední "klopence" - já ji podjela spodem a na boulích ji přeskákala. A pak už jsem si jen přála, aby byl konec.
Co především rozhodlo o vašem triumfu? Touha po vítězství? Trpělivost?
Tak to opravdu nevím. Nejspíš chyba Američanky, a že jsem toho dokázala využít.
Jak váš triumf komentovali trenéři Flejšar a Jelínek?
Jen jsme společně všichni řvali radostí!
Co vás ze všeho nejvíc přitahuje právě na snowboardingu?
No, asi naše super parta, se kterou se pořád směju a jsem v pohodě, a pak samotný snowboardcross. Je to báječný pocit, když někoho předjedete a díky tomu vyhrajete, nebo postoupíte dál.
Komu především vděčíte za svůj úspěch?
Rodičům, trenérům Marku Jelínkovi a Jakubu Flejšarovi, ledovcům - protože mám kde trénovat, Kačence Chourové a Emilu Novákovi - další české snowboardcrossové naději.
Jak vysoko sahá váš životní sportovní cíl?
Asi bych měla říct, že jím jsou zimní olympijské hry. Olympiáda je určitě jeden z mých hlavních cílů, ale taky bych ráda jezdila stabilně dobře, abych byla schopná se udržet delší dobu na světové úrovni, nezranila se a něco si možná i tím sportem vydělala:)
Které profesi byste se jednou chtěla věnovat?
Snowboardcrossu! Ale to je asi jen sen. Líbila by se mi třeba fyzioterapie. Na gymnázium jsem šla tak trochu i proto, abych nemusela honem přemýšlet, co bude dál, takže zatím vůbec nevim, pro co se nakonec rozhodnu. Naštěstí mám ještě čas.
Kdy se vrátíte z dalekých cest domů? A jaký je teď váš program?
Do České republiky přiletíme 23. září. Teď z Nového Zélandu odjíždíme na měsíc na Bali na surf, takže mě tam čeká opalovačka, vlny a moře:)